Nedávno jsem slyšel jednoho analytika citovat statistiku, že do roku 2015 bude více než 80 % úložné kapacity prodané po celém světě určeno pro podporu dat na úrovni souborů nebo „nestrukturovaných“ dat. To jsou informace založené na souborech, které se nevejdou do sloupcové a řádkové databáze. Dobrými příklady jsou zvuk, video, grafika a veškerý další obsah, o kterém mluvíme na Facebooku a Twitteru. Pokud se vám toto vše nedaří úhledně uspořádat do databáze, pak potřebujete souborový systém, který v chaosu vytvoří řád a bude nad nízkoúrovňovými diskovými operacemi.
NAS je v podstatě specializované zařízení s vestavěným souborovým systémem pro ukládání těchto souborů a následné prezentování sdílených souborů serverům, aplikacím a uživatelům. Nejčastěji přemýšlíme o mapování na tyto systémy pomocí protokolů, jako je SMB/CIFS (pro Windows) nebo NFS (pro Linux/Unix). V minulosti jsem slyšel mnoho lidí, kteří se snaží vykreslit NAS a SAN na kontinuu, jako by NAS byl jednoduše méně sofistikované úložné zařízení než SAN nebo odrazový můstek k SAN, ale ve skutečnosti se jedná o zcela odlišná zařízení pro zcela odlišné účely. Stejně jako se SAN může pohybovat od základních systémů pro oddělení až po velká pole první úrovně, totéž platí pro NAS. Doma mám jako NAS zařízení 2TB Microsoft Home Server, na rozdíl od firem s webem 2.0, které mají několik petabajtů NAS, na kterých jsou uloženy miliony souborů pro stovky tisíc uživatelů. SAN je SAN a NAS je NAS (sjednocení přijde později).
Původně se systémy NAS objevily, když si firmy uvědomily, že pouhé umístění sdílených složek uživatelů a dat souborů na náhodné servery s Windows nebo domácí servery NFS založené na Linuxu pravděpodobně není nejlepší způsob, jak se s tímto růstem souborů vypořádat. Stejně jako však původně lidé konsolidovali ostrovy souborů do jednoho specializovaného systému NAS, nyní se snaží konsolidovat desítky distribuovaných systémů NAS do něčeho, co se snáze spravuje. A právě zde přichází na řadu škálovatelný clusterovaný systém NAS. Tyto systémy mohou fyzicky ukládat data na více podkladových diskových technologiích, ale do sítě prezentují jeden velký „jmenný prostor“ nebo souborový systém. Koncept jednoho jmenného prostoru zjednodušuje správu a umožňuje přesun souborů pod pokličkou na základě zásad z důvodu výkonu, kapacity nebo dodržování předpisů. IT odborníci tuto technologii milují, protože systémový administrátor může včas rozšířit kapacitu na velký pool úložišť NAS. To poskytuje jednoduchost správy a přístupu a zároveň se vyhýbá nadměrnému přidělování zdrojů a captive storage.
Jedním z příkladů propojení NAS a SAN je příchod NAS Gateway. Tyto „hlavy“ zařízení jsou procesní uzly s vrstvou operačního systému. Hlava NAS je fyzicky připojena k úložné kapacitě back-endu, která se nachází v diskovém poli v síti SAN. Tato brána spravuje souborový systém a organizaci složek a také prezentaci do sítě, zatímco diskové pole spravuje centralizované datové služby, o kterých jsme hovořili dříve. Tento scénář je skvělým řešením pro společnosti, které investovaly do sítě SAN a diskového pole, ale chtějí zvýšit využití těchto prostředků umístěním svých nestrukturovaných souborů na část dalšího disku. Někteří by to mohli (a také to dělají) nazvat „sjednoceným“ přístupem k úložišti, což je dobrý přechod k našemu dalšímu tématu.
Související Obsah
- Co je DAS (přímo připojené úložiště)?
- Co jsou to pole SAN (Storage Area Network)?
- Co je to sjednocené úložiště?
- Co je to objektové úložiště?
O autorovi
Brad Parks – stratég pro konvergovanou infrastrukturu, Úložiště HP
Twitter - @HPBradParks
Brad Parks je stratég v oblasti podnikových serverů, úložišť a sítí HP, zaměřený na vývoj produktů a řešení pro konvergovanou infrastrukturu HP v souvislosti s úložištěm HP. Parks spolupracuje se zákazníky, produktovými týmy a technickou komunitou na vývoji obsahu a programů, které komunikují strategický směr společnosti HP a její jedinečnou hodnotu pro zákazníky v oblasti ukládání dat.
Amazon