Pokud nasloucháme prohlášením otevřených prodejců flash pamětí, máme věřit, že pevné disky jsou mrtvé, blízko smrti, nebo alespoň čteme o hospicových pamfetech. Vzhledem k rostoucímu množství dat, která se nacházejí v podnicích, je však snadné se takovým tvrzením posmívat a prohlašovat je za propagandu přehnaně aktivního marketingového kouče. Jde o to, že flash kouč by mohl mít pravdu. Hlavní uváděnou námitkou proti přijetí flash pamětí v podnicích je cena za GB, což je zajímavé, protože to znamená několik věcí; nejzřejmější je, že mnoho IT obchodů provozují osoby s rozhodovací pravomocí, které jsou ze své podstaty krátkozraké a možná nevzdělané v moderních technologiích (což se zdá nemožné vzhledem k počtu prodejců v odvětví flash pamětí). Ceny flash pamětí však klesají pozoruhodně rychle a podle údajů, které jsme viděli, by se v příštích 3-4 letech mainstreamové podnikové flash paměti mohly realisticky pohybovat v oblasti 50 USD/GB, čímž by mohutně zasáhly do oblasti pevných disků.
Dalším častým argumentem ve prospěch pevných disků je kapacita. Dnes máme 6TB pevné disky a s HAMR a novými technologiemi na cestě budeme mít na trhu s pevnými disky v blízké budoucnosti více než 10 TB na disk. Než se HAMR začne komerčně využívat, čeká nás mnoho překážek a bylo by pošetilé si myslet, že SSD disky nedosáhnou podobného nárůstu kapacity. Zmenšování čipů a zlepšování kvality NAND pamětí probíhá jistě rychleji než růst hustoty plotnových desek (na procentuální bázi růstu) a nezapomínejme, že Micron, SanDisk/Toshiba, Hynix a Samsung jsou již na dobré cestě k flash technologiím nové generace, které umožní SSD diskům dosáhnout významného skoku (kapacita, výdrž a výkon zápisu) již v příštím roce. Zatímco tradiční SSD disky v současnosti dosahují maximální kapacity zhruba pod 2 TB, chystají se některé významné kroky vpřed, které budou i nadále tlačit na trh s pevnými disky, pokud jde o kapacitu. Jeden dodavatel SSD disků vidí v roce 2016 možný 16TB disk. To předpokládá, že se bude držet i 2.5" formátu, který umožňuje mnohem vyšší hustotu disků než 3.5" pevné disky s velkou kapacitou.
Ze tří zbývajících hráčů na trhu s pevnými disky je Toshiba jedinou společností, která investovala do továrny na NAND disky prostřednictvím společného podniku se společností SanDisk. Společnost WD investovala zhruba miliardu dolarů do společností zabývajících se flash disky, jako jsou Stec a Virident, a do své řady HGST SAS SSD vložila značné úsilí do inženýrství; vlastní flash disky však nevyrábí. Společnost Seagate se v poslední době snaží znovu prorazit na trhu s podnikovými flash disky, ale zároveň nemá žádnou továrnu. Velkým problémem je, že s tím, jak tyto dvě společnosti vyvíjejí své produkty a snaží se na trh uvést více flash disků, se krutá realita nabídky a poptávky po NAND diskech projeví.
Jediný způsob, jak vyhrát s flash pamětí na úrovni velkých disků, je mít vlastní NAND. To se klientští (spotřebitelští) dodavatelé SSD naučili na vlastní kůži. Trh, který se dříve pohyboval zdánlivě kolem stovky bývalých RAM dodavatelů SSD, se zredukoval na 8 nebo 9 významných dodavatelů. Ani spodní polovina tohoto seznamu nepřináší z prodeje SSD velký zisk, protože platí za NAND disky od jednoho z hlavních dodavatelů spotové ceny. V důsledku toho tyto společnosti nezískávají bonusové technické výhody, když přijde čas na výrobu disku, takže konečný produkt tím trpí. Je to dlouhodobě neudržitelné, pokud nejste Micron, SanDisk, Samsung nebo Toshiba.
Na straně podniků je trochu více prostoru pro manévrování, protože společnosti jako Fusion-io mohou využít technické výhody k vytvoření designu disku, který je nezávislý na NAND. Kolísání cen NAND je pro takovou společnost těžkým dopadem na marže, ale vzhledem k nižšímu objemu prodaných kusů je pro ně lepší vyjednávat dlouhodobé smlouvy, než investovat do vlastní výroby NAND. Společnosti Seagate a WD, které by se měly stát Fordem a Chevroletem v oblasti flash pamětí, se však prostě nemohou spoléhat na stávající dodavatele NAND, kteří jim budou dlouhodobě dodávat. Vzhledem k rostoucí poptávce po flash produktech SanDisk, Samsung, Toshiba a Micron to nemusí být ani možné. Továrny by raději prodávaly zpět sobě a nadále využívaly inherentní technické výhody plynoucí z používání vlastní NAND jako klíčové konkurenční výhody, zatímco by si na úkor ostatních ubíraly podíl na trhu.
Zní to triviálně, že? Postavte továrnu a voilà, problém vyřešen! Ale samozřejmě to triviální není; trvá to roky a miliardy dolarů, než se to podaří. Musí se to ale udělat, aby dodavatelé pevných disků zůstali relevantní a možná i v podnikání. Pevné disky v dohledné době nezmizí, ale evidentně je to jasné a inovace diskových jednotek sama o sobě nevyřeší problémy, kterým bude trh s úložišti čelit v příštím desetiletí. Ano, archivní disk s vysokou kapacitou, který nějakým způsobem potřebuje napájení jen tehdy, když jsou vyžadována data, je skvělý, ale také to zní hodně jako SSD, který to už zvládne. „SSD na archivaci? Hahaha, to si nemůžeme dovolit!“ Možná ne dnes, ale buďme trochu předvídavější; za pouhé dva nebo tři roky se to tak klidně stát může. Otázkou ale je, čí jméno bude na štítku disku?
Amazon